Po čtyřech měsících...

Už dlouho nevyšel článek že? Hm... už bych to mohla napravit. 

  Zdravím vás, po delší době na svém blogu, za tu dobu co jsem nic nenapsala se toho změnilo hodně. A je to vlastně i důvod proč nic nevyšlo. Hlavním důvodem je Phoenix, momentálně čtyř měsíční štěně BŠO (Bílí Švýcarský Ovčák), kterého jsem si na začátku května přivezla domů. A o něm dnes bude celý článek.

  Ale hezky od začátku...
 Ještě před tím než jsem si pořídila BŠO, jsem byla pevně rozhodnutá že si pořídím černého labradora. Takže mi rodiče kupovali různé knížky, časopisy o tomto plemeni. Já už se začala dívat po inzerátech, vymýšlela jména. Ale pak? V televizi běžel nějaký pořad (už nevím jméno), kde mluvili zrovna o BŠO, a mě se to plemeno tolik zalíbilo že jsem si ho hned šla vygooglit. Našla jsem si klubovou stránku a přečetla si standart, zdravotní stav plemene, prohlížela jsem si fotky... a jak se říká, byla to láska na první pohled. Takže, z úplně černého psa jsem chtěla najednou čistě bílého.
  Přidala jsem se i na facebooku do skupiny, a našla si také pár profilů na Instagramu. Ozývala jsem se na různé inzeráty, ale marně... pokaždé mi přišla stejná odpověď, a to že už žádné štěňátko není volné.
  Střašně se mi zalíbil jeden pes na instagramu, jmenuje se Falco a tak jsem napsala jeho majiteli do directu odkud pejska má. Dozvěděla jsem se že je to pejsek bez PP (já chtěla psa s PP), ale dal mi kontakt na jednu paní která štěňátka volná má. A tak jsem neváhala a hned ji napsala. Vyptávala se mě na různé otázky, seznamovali jsme se... až jsme se dostali k výběru z jakého vrhu si pejska vezmu. Více se mi líbil vrh P, a tak jsme se domluvili že mi předběžně pejska zarezervuje.
  Po několika týdnech jsme se domluvili na návštěvě, a že si tedy nějakého pejska vyberu. Strašně jsem se těšila! Můj první pes!
  6. 5. 2017... den D! Po příjezdu nás uvítal štěkot a kňučení. Za plotem pobíhalo spoustu bílých kuliček. Nejprve jsme si šli sednout dovnitř do obýváku, jen do jsme vešli všechny nás uchvátila stěna plná pohárů a medailí. Když se chovatelka dozvěděla vše co potřebovala, nastala ta chvíle, výběr štěněte. Dostala jsem na výběr ze tří kluků. Dva si hráli spolu ale jeden za mnou furt chodil, byl to takový bambula. Když ty dva na něj běželi, nechal si skoro všechno líbit. A já už věděla že to bude on! Měl černý oboječek. Domluvili jsme se také kdy si ho odvezeme domů.

Phoenix King z Ranče Montara

  Byla jsem úplně nadšená! Už jsem jen odpočítávala dny, kdy si to malé stvoření přivezu domů.

Dne 14. 5. jsme si pro něj opravdu jeli. Já jsem stále nemohla uvěřit tomu že opravdu bude můj! Že budu mít psa! Po vyřízení potřebného papírování, jsme si pro něho šli. Hledali jsme po podle tetovacího čísla. Když jsme ho našli vzali jsme si ho dovnitř, kde jsme ještě nějakou chvíli pobyli aby si na nás více zvykl. 

 Dvou hodinovou cestu domů zvládl bravurně. Skoro celou ji prospal, dělali jsme pravidelné zastávky aby se doběhl vyčůrat a napil se. 

Díky tomu že jsme měli ve škole zrovna 14. denní praxe, jsem s ním mohla být doma. Ale můžu vám říct že ten první týden jsme se skoro nevyspali. Hodně plakal, a je uřvaný do teď. 

  

  Za nedlouho se mu také postavilo jedno ouško. Už ho máme doma skoro 3 měsíce. Ani mi to tak nepřijde, přijde mi že je tu s námi od začátku. 

  Od toho dne, co jsme si ho přivezli domů... se nám všem změnil život!